Při prohlídce Pantheonu můžete mentálně cestovat zpět dvě tisíciletí v minulosti a vidět pohanské služby s oběťmi. Uvnitř chrám vypadá záhadně, protože v něm nejsou žádná okna a světlo proniká zvláštním otvorem v kopuli - oculus, který má průměr 9 metrů.
První budova Pantheonu byla postavena za vlády císaře Augusta v letech 27-25 před naším letopočtem. e., ale byl zničen požárem na konci 1. století. Za vlády císaře Hadriána se na místě zničeného chrámu objevila klenutá rotunda s štítem na 14metrových korintských sloupech a obdélníkovým sloupovím. Tato budova, postavená v letech 118–125, je jednou z nejpozoruhodnějších budov v Římě.
Chrám měl sloužit bohoslužbám ve jménu nejuznávanějších bohů: Jupiter, Mars, Venuše, Merkur, Saturn, Pluto a Neptun. Často se mu říká Chrám sedmi bohů.
Ve starověku byl pod otvorem v dómu umístěn oltář, určený k spalování obětních zvířat.
Později (v roce 609) byl Pantheon představen papeži Bonifácovi IV. Takovou velkorysou nabídku učinil byzantský císař Phoca. Pantheon byl vysvěcen a stal se kostelem Matky Boží a všech mučedníků.
V XIV-XIV století sloužila budova jako obranná funkce a její bývalá nádhera byla během renesance vrácena Pantheonu. Obnova proběhla pod vedením Raphaela, který byl pohřben v Pantheonu v roce 1520.
V 17. století byl na příkaz papeže Urbana VIII demontován portikus Pantheonu a bronz, který byl získán z jeho trámů, byl použit pro kostel sv. Petra a hrad sv. nejprve byl nad oltářem vztyčen baldachýn a ve druhém byla odhozena děla. Měšťané neměli takovou devastaci rádi, ale nemohlo se s tím nic dělat.
Když byla Itálie sjednocena, stal se Pantheon pohřebištěm králů. Zde jsou hrobky Umberta I., Viktora Emanuela II. A královny Markéty.
